Co o sobě napsat? Mám ráda obrazy impresionistů, moudra filosofů a rozmanitost přírody. Citáty, deskové hry, zranitelnost a otevřenost. Mám rozečteno několik knížek najednou a žiji v naději, že je jednou dočtu. Ráda píšu bombičkovým perem a děsí mě excelové tabulky. Zajímám se o zenbudhismus a rozšířené stavy vědomí. . Avšak nejefektivnějším seberozvojovým kurzem je pro mě stále mateřství.

Nyní provázím klienty na jejich cestě sebepoznání, která může být všelijaká. Někdy klikatá, někdy kamenitá, někdy z kopce, někdy do kopce. Může vést přes rozkvetlou louku, zasněžené hory nebo přímo bažinou. Občas nám na cestě prší, jindy fouká vítr nebo svítí sluníčko. S klienty otevíráme témata vztahů, strachů, hněvu, studu, radosti, smyslu života, smrti, lásky, přijetí i odpuštění. Sebehodnoty, sebelásky, nedostatečnosti i vyčerpání, naděje i bezmoci. Objevujeme společně svět emocí, těla, zklidňujeme myšlenky. Může se stát, že oním sebepoznáním klient mění směr, nečekaně odbočuje a dojde úplně jinam než původně šel. To je v pořádku.

Terapie je živým procesem, ale i bezpečným prostorem, kde se klient, možná poprvé, potkává sám se sebou. Klient se může dotknout síly v sobě, která ví, jaká cesta je pro něj ta pravá.

Za klíčovou schopnost terapeuta považuji lidskost a opravdovost. Občas zaslechnu mýtus, že terapie je pro lidi nemocné nebo s vážnými problémy, tak bych ho ráda vyvrátila rozšířením, že terapie je i prostor pro osobní růst, prevenci a kvalitnější vztah k sobě samým. Každý má právo na spokojenější život.

Jak říká Carl G. Jung: „Dokud neučiníme nevědomé vědomým, bude to nevědomé nadále řídit náš život a my tomu budeme říkat osud.“