
„Svoje děti miluju. Ale zároveň je mi často nejlíp bez nich.“ Tuhle větu řekla (nebo si ji alespoň myslela) asi spousta rodičů… a možná se za ni pak styděla. Možná z nás ale nedělá špatného, jen zkrátka vyhořelého rodiče. A to je dost zásadní rozdíl, se kterým se dá pracovat.
Rodičovské vyhoření je totiž odborně popsaný stav, který vzniká z dlouhodobého vyčerpání zdrojů. Není to slabost ani přecitlivělost. Je to logický důsledek toho, když někdo dlouho dává víc, než dostává.
Odborníci popisují rodičovské vyhoření pomocí čtyř znaků. Nemusíme mít všechny, ale čím víc jich poznáváme, tím lepší je zbystřit.
1. Vyčerpání spojené s rodičovskou rolí. Nebavíme se tady o běžné únavě, kterou spraví jedna prospaná noc. Jde o hlubší a dlouhodobé fungování na doraz: ráno se budíme a už při představě dne s dětmi cítíme tíhu.
2. Citové oddálení od dětí. Fungujeme, ale na autopilota. Uvaříme, odvezeme, vykoupeme, ale vnitřně jsme jinde. Objetí a hraní, které nás dřív těšily, teď odbýváme, protože na ně prostě není energie.
3. Ztráta radosti a naplnění z rodičovství. Máme pocit, že rodičovství je jen nekonečný seznam úkolů. Věci, na které jsme se dřív těšili, nás najednou nechávají chladnými.
4. Kontrast s rodičem, kterým jsme bývali (nebo chtěli být). Srovnáváme se se svou dřívější nebo vysněnou verzí a vychází nám z toho stud a pocit selhání. Ty pak vyhoření jen dál prohlubují, protože o svém stavu raději mlčíme.
K tomu se často přidává podrážděnost (vybuchujeme kvůli maličkostem), poruchy spánku a pocit, že jsme v tom sami.
Není to deprese, i když se někdy mohou překrývat. Vyhoření je vázané na konkrétní roli: mimo rodičovský kontext (v práci, s přáteli) můžeme fungovat relativně dobře. Pokud se ale špatný stav rozlévá do všech oblastí života, nebo se objevují myšlenky na to, že by bylo lepší tu nebýt, je dobré vyhledat odbornou pomoc co nejdřív.
Není to ani důkaz, že nemáme své děti rádi. S vyhořením se naopak často setkávají rodiče, kteří to chtějí dělat opravdu dobře. Perfekcionismus je potom zahání do pasti.
Pojmenování. Už jen to, že svému stavu dáme jméno, snižuje stud. Řekněme to nahlas partnerovi nebo někomu blízkému. Věta „myslím, že jsem vyhořelá“ je začátek řešení, ne přiznání porážky.
Snižování laťky. Vědomě a nahlas. Vyhoření vzniká z nepoměru nároků na sebe a zdrojů. Zdroje se většinou navyšují pomalu, nároky můžeme snížit hned. Mražená pizza k večeři, neuklizený obývák a hodina pohádek navíc nejsou selhání. Jsou to nástroje k přežití náročného období.
Chvilky pro sebe. Nemusí to být hned celý wellness víkend. Patnáct minut denně (klidně rozkouskovaných), kdy prostě nejsme k dispozici pro nikoho, udělá časem překvapivě velkou změnu. Berme ji jako prioritu a nutnost, ne jako laskavost.
Rozdělení zátěže. Pomáhá sepsat, co všechno v rodině držíme, včetně veškeré neviditelné práce: hlídání narozenin, termíny u doktorů, přehled o tom, kdo o kolik vyrostl. Často se ukáže, že jeden z partnerů nese mentální zátěž i za druhého. To je téma na rozhovor, ne na výčitku.
Prosba o pomoc ještě než to hoří. Prarodiče, hlídání, družina, kamarádka na výměnu dětí. Přijmout pomoc neznamená někomu se zadlužit. Evolučně jsme stavění na fungování v komunitě, o kterou jsme přišli teprve nedávno.
Pokud příznaky trvají týdny až měsíce, svépomoc nezabírá, nebo cítíme, že se vzdalujeme dětem i partnerovi, má smysl přizvat odborníka. Terapie nám pomůže rozklíčovat, odkud se naše nároky vlastně berou (často mají hlubší podstatu), a najít nastavení, které je udržitelné.
Týká se rodičovské vyhoření jen žen? Ne. U maminek je častější a víc se o něm mluví, ale vyhořelí můžou být i tátové. Ti o tom navíc častěji mlčí.
Jak dlouho trvá se z toho dostat? Záleží na hloubce vyčerpání a na tom, kolik toho jde v našem životě reálně změnit. Počítejte spíš s týdny a měsíci než dny. Dobrá zpráva: už první kroky obvykle přinášejí úlevu.
Může rodičovské vyhoření nějak poškodit děti? Neošetřené vyhoření se vztahů v rodině dotýká, proto má také smysl ho řešit. O to víc tady platí, že péče o sebe je vlastně i péčí o ty, které máme nejradši.
V Mezilidmi pomáháme rodičům i párům najít cestu z vyčerpání, osobně v Praze i online pomocí psychoterapie (Psychoterapie). Celé téma rodičovského vyhoření jsme pro vás zpracovali ve webináři: Rodičovské vyhoření: příznaky a jak z toho ven. Jsme tu, když bude život trochu těžší.