Co je to teorie attachmentu a jak vysvětluje naše dospělé vztahy
Proč jeden člověk potřebuje po hádce mluvit a druhý radši zmizet? Proč někdo napíše tři zprávy za sebou a jiný odpoví až za dva dny? A proč se často motáme v pořád stejných vztazích, i když si pokaždé říkáme, že tentokrát to bude jinak?
Jednu z nejlepších odpovědí na všechny tyto otázky v psychologii nabízí attachment teorie, neboli teorie citové vazby. A nebojte, ať už ve svém vlastním vzorci poznáte cokoliv, není to žádný definitivní rozsudek. Vztahová vazba se dá v dospělosti měnit.
Co je attachment teorie zač
Teorii citové vazby formuloval v polovině 20. století britský psychiatr John Bowlby. Všiml si, že vztah mezi dítětem a pečující osobou není jen o jídle a bezpečí, ale o hlubším emočním napojení, které formuje, jak dítě později vnímá svět a lidi v něm.
Bowlbyho kolegyně Mary Ainsworth pak ve slavném experimentu (tzv. strange situation) pozorovala, jak malé děti reagují na krátké odloučení od matky. Ukázalo se, že jejich reakce nejsou náhodné, ale tvoří několik typických vzorců. Ty si potom neseme dál do dospělých vztahů.
Jinými slovy: v dětství se učíme odpověď na otázku „Můžu se na svoje blízké spolehnout?“ a s tou pak vstupujeme do partnerství.
Čtyři typy citové vazby
Jistá vazba (secure attachment). Vyrostli jsme s pocitem, že blízcí na naše potřeby reagují a jsme s nimi v bezpečí. V dospělosti se nám pak daří druhým důvěřovat, umíme být i sami, konflikt nás sice rozhodí, ale neohrožuje.
V příkladě s textovkou: Odepíšeme, až když máme čas. Nemáme potřebu hrát žádné hry (počkám 3 hodiny, abych nevypadal/a moc nadšeně), ale ani nepanikaříme.
Úzkostná vazba (anxious attachment). Péče, kterou jsme jako děti dostávali, byla nevypočitatelná. Občas vřelá, jindy nedostupná. Naučili jsme se tak, že o blízkost je potřeba usilovat a hlídat si ji. V dospělosti se to projevuje strachem z opuštění, potřebou ujišťování a citlivostí na sebemenší změny v partnerově chování.
V příkladě s textovkou: Když někdo neodpovídá, posíláme další zprávy („Všechno v pohodě?“) nebo „vtipné“ memes, abychom znovu navázali kontakt. Kontrolujeme, jestli už si druhý zprávu přečetl a hledáme v textu skryté významy.
Vyhýbavá vazba (avoidant attachment). Rodič na naše potřeby reagoval chladně nebo odmítavě, tak jsme se je naučili „vypnout“ a spolehnout se sami na sebe. V dospělosti je nám pak blízkost nepříjemná, při konfliktu se stahujeme a naší nejvyšší hodnotou je nezávislost. Uvnitř můžeme mít emoční bouři, ale jsme zvyklí ji radši neukazovat.
V příkladě s textovkou: Záměrně odkládáme odpověď, abychom si udrželi odstup. Pokusy o blízkost a intimitu nás znervózňují, tak raději úplně zmizíme (ghosting).
Dezorganizovaná vazba (disorganized attachment). Vzniká tam, kde byl zdroj bezpečí zároveň i zdrojem strachu, typicky v rodinách s traumatem (např. u alkoholických rodičů). V dospělosti se projevuje jako silná touha po blízkosti spojená se strachem a jako dynamika chci tě, ale nepustím tě k sobě.
V příkladě s textovkou: Ráno pošleme extrémně vřelou, intimní zprávu. Odpoledne už toho litujeme a odpovídáme chladně nebo vůbec. Sledujeme reakce druhého a testujeme terén pasivně-agresivními zprávami typu „Předpokládám, že máš moc práce na to, abys odpovídal/a…“, abychom druhého přiměli dokázat, že mu na nás opravdu záleží.
Jak se citové vazby (ne)doplňují
Interakce dvou lidí s různými vazbami může být vztahově velmi náročná. Klasická dynamika: čím víc se úzkostný partner dožaduje blízkosti, tím víc se vyhýbavý stahuje. A čím víc se stahuje, tím víc úzkostný panikaří. Oba dělají přesně to, co je kdysi chránilo, a přesně tím spouštějí zranění toho druhého.
Tenhle tanec dost možná sami známe, ale nevěšme hlavu! Zaprvé: nikdo z nás není „rozbitý“. Zadruhé: s takovou dynamikou se dá s porozuměním pracovat, a párová terapie je pro to jedno z nejlepších míst.
Dá se citová vazba změnit?
Ano. Psychologie tomu říká „získaná jistá vazba“ (earned secure attachment). Vzorce z dětství nejsou definitivní. Jsou to naučené strategie, a co je naučené, se dá i přeučit. Pomáhá k tomu:
- Porozumění vlastnímu vzorci. Když víme, že je naše panika při neodepsané zprávě ozvěnou staré strategie, a ne výpovědí o vztahu, získáváme prostor pro nadechnutí.
- Korektivní zkušenost. Vztah s jistě vázaným partnerem, dlouhodobé přátelství nebo terapeutický vztah, kde opakovaně zažíváme, že blízkost je bezpečná.
- Terapie. Zvlášť u dezorganizované vazby a hlubších zranění je odborné vedení nejspolehlivější cestou.
K získání jisté vazby nedojde za týden, ale každá další zkušenost s mezilidským bezpečím, nás k ní posouvá dál.
Časté otázky
Můžu mít v různých vztazích různou vazbu? Ano. Máme svůj převažující styl, ale konkrétní vztah ho může tlumit nebo zesilovat. S jistě vázaným partnerem se i úzkostný člověk často zklidní.
Ukazuje attachment teorie, že za všechno můžou rodiče? Ne. Citová vazba vzniká v souhře temperamentu dítěte, možností rodičů a okolností. Většina rodičů dělala, co uměla. Porozumění vzorcům nemá sloužit k obviňování, ale k porozumění.
Jak zjistím svůj attachment styl? Orientačně napoví online dotazníky (hledejte ECR-R), spolehlivěji sebepozorování: co se s námi děje při konfliktu, odloučení a blízkosti? Nejhlubší vhled nabízí terapie.
Chcete porozumět svým vztahovým vzorcům do hloubky? V Mezilidmi se attachmentu věnujeme v individuální i párové terapii, osobně v Praze i online. Protože láska je dovednost, a dovednosti se dají učit.